Dívejme se a viďme

Mohlo by se zdát, že jsme byli donuceni k nějakému činu, chování, abychom "zachránili" sebe nebo sloužili tzv. vyšším zájmům, které však neměly nic společného s vyšším dobrem ani naší nejhlubší pravdou.

Jednoduše jsme se zaprodali.

Situace se vrací (vracívají v nejlepším načasování) a je třeba vystoupit, říct jednoznačné NE. Čemu ale? Jednak manipulaci, která je v náš neprospěch. Jednak také vlastnímu strachu a motivům, které nás dovedly k tomu, že jsme se podvolili. A ty tu jsou a budou stále, dokud je neobjevíme, nepřiznáme si je.

Vše může být ukončeno, uzdraveno, propuštěno, pokud to řešíme na všech úrovních.

Pokud jsem manipulován/a či se tak cítím, je třeba se podívat, kde jsem to kdy dovolil/a (dovoluji)  a jaký prospěch jsem z toho měl/a, mám. 

Tam je klíč. 

Je třeba dveře odemknout. Někdy však i (následně) zamknout. Klíč neslouží jen k odemykání. Někdy je jím naopak potřeba zamknout, zavřít.

Pozdvihněme svůj pohled nad obvyklosti a viďme, co je skutečně k vidění.

Předevčírem jsem našla v lese řetěz. Ležel v mechu. Naskočila zažitá asociace spojovaná s tímto symbolem. Cítila jsem, jak padá svázanost, připoutanost. Přichází lehkost, svoboda, osvobození (v souvislosti s tím, co bylo v té době vnitřně tzv. na pořadu). Obraz řetězu jsem nesla v Sobě dál. Postupně se mi vybavovaly jednotlivé články řetězu a i jeho celkový tvar, ve kterém jsem ho v mechu našla. Tvořil dva podobné kruhy. A pak mi to došlo. Řetěz není pouze symbolem pro svázanost, nesvobodu, kterých je třeba se zbavit. To je prvotní. Nýbrž i ke spojování, kdy jeho jednotlivé články se v lásce, úctě, respektu harmonii spojují, aby vytvořily něco většího, lepšího, harmoničtějšího, smysluplnějšího a pevnějšího, protože postaveného a propojeného na jiných základech.

Bez jednoho však není druhé.

Dívejme se a viďme.

Vždy je vše plné, celistvé, pokud si dovolíme to tak vnímat a vidět v komplexnosti. Nepředbíhat ani neulpívat.