Jednoduše nebo hodnotně?

Je naprosto přirozené, že to chceme mít jednoduché, rychlé, zadarmo ...

Může přinést jednoduchost potřebnou hloubku?

Může přinést rychlost potřebný prožitek?

Může nám přinést něco, co jen tak prosviští okolo, potřebné uvědomění? Může nás to nějak změnit?

Otázka není "Proč já?"

Lze být úžasným řidičem, pokud jezdím jen po hladkých, rovných, suchých silnicích bez provozu, křižovatek?

Lze se stát brilantním pilotem na nebi bez mráčku?

Nemusí být vše těžké. Ale pokud je, věřme, že máme všechno potřebné k tomu, abychom to zvládli, pochopili, změnili .... a vyšli silnější, odolnější, mohli si Sebe více vážit.

Neslevit ze svých hodnot či je přenastavit tak, abychom mohli vystoupit z "to stačí, tak to mají všichni...". V tom je největší rozdíl mezi těmi, kteří jdou, a těmi, kterým to stačí. A můžeme se na to dívat z mnoha stran, úhlů, úrovní. Můžeme si říkat "nemám dost..., mám moc..., jsem ..., nejsem... ". A nakonec stejně skončíme u SEBELÁSKY a upřímnosti sami k Sobě. 

Každý si nastavil vlastní úroveň, kam až chce dojít, co chce žít, jak a proč. Ustát si to, jít si za tím, někdy opravdu vyžaduje mimo jiné nutnost oprostit se od toho, že mě (všichni) ostatní pochopí, přijmou. Sebehodnota postavená z vnějšku je mnohdy velká iluze. Ta vnitřní je však skutečně pravdivá, hodnotná.