Jistota změny

Jedinou je jistotou je změna, vývoj. 

Držet se jistot, mít potřebu jistoty znamená, že v Sobě nosíme strach. Může se projevovat v různých aspektech našeho života. 

Nejzákladnější vlastností strachu je, že nás oddělí od naší podstaty. Přestaneme důvěřovat, přestaneme cítit lehkost bytí, přestaneme umět vidět kouzla a krásu, přestaneme být nevinnými. Staneme se tedy ještě více oddělenými. Čím více se oddělujeme, tím více jistot požadujeme. Jsme ochotni zaštítit se jistotami, které skutečnými jistotami nejsou. Při pohledu skrze čočky strachu neumíme vidět, že se držíme falešných jistot. Že jsme ochotni a schopni pro jejich udržení učinit mnohé. Držíme se starého, nefunkčního, škodlivého, protože to je alespoň nějaká jistota. 

Bráníme tím Sobě, bráníme tím celku. 

Není ani kam se vracet. Nelze stavět nové na základech, které vznikly a fungovaly za naprosto jiných podmínek a za jiným účelem. Je možné a vhodné si z toho vzít ingredience do nových základů ve formě zkušeností, kvalit. 

Stavět život pouze na vnějších jistotách je jednak v rozporu s přírodními zákony, jednak jsme pak lépe manipulovatelní a ochotní odevzdávat svou sílu něčemu, co nám neslouží. Zároveň nás to odvádí od vnitřní sebejistoty, která je založena na kvalitách stability, bezpečí, jasném pevném hodnotovém žebříčku. To se nedá natrénovat technikami. To je vnitřní stav. Pak mizí potřeby pojistit se proti životu samotnému. 

Podstatou života je změna, vývoj, evoluce, pohyb. Cítit se jistě a radostně v neznámu, nejistotě, je to, kam jsme vedeni. Nebuďme brzdou něčemu, co je nevyhnutelné, a to proto, že máme strach, že něco můžeme ztratit.