Poslání

Jedny z nejvíce zraňujících otázek posledních několika málo let se točí okolo našeho poslání, proč tu jsem, jaká je má cesta, kým mám být. 

Lidé jsou frustrovaní, že neznají odpověď na otázku, která vlastně není důležitá. Pachtí se za odpověďmi, bere jim to čas, energii, svobodu, stojí to mnoho úsilí. 

Zapomněli žít, zapomněli se ptát, co jim dělá radost, do čeho umí vložit své srdce tak, že z toho mají radost i jiní. 

Nemohou být všichni kauči, harmonizátoři, terapeuti…

Přitom už je mnoho těch, kteří umíme ocenit chleba pečený s láskou z kvalitních ingrediencí, brambory vypěstované na nechemickém poli, zedníka, který nám navrhne lepší řešení, učitele, který naše děti vede k jedinečnosti, samostatnosti, spolupráci, soucitu …

Vše, v čem je srdce, co je děláno s láskou a s radostí, nese náš jedinečný otisk. To je to ONO, s čím jsme sem přišli, abychom se o to podělili s ostatními. To je to ONO, kde jsme to MY. Jen MY sami.

Nehledejme úporně něco, co už máme. 

Chceme někým být a zapomněli jsme být sami Sebou. 

Život umí být i velmi jednoduchý. Dovolíme-li si to.

Jsou věci, které prostě nevymyslíme.