Štěstí není stav bez životních událostí

Podstatou života je změna, pohyb. Jako všeho. Neustále se něco děje a dít bude. 

Život nám bude neustále přinášet situace, výzvy. Naším úkolem není cítit štěstí jen ve chvílích, kdy je všechno v našem životě zalité sluncem. A pokud tomu tak není, tak je něco rozbitého. A nebo to rozbije nás.

Stabilita a odolnost nejsou mentální disciplínou. Je to vnitřní stav. Stav, kdy se kolem děje bouře a my přesto udržíme svůj střed. Nikoliv však mentálním přesvědčováním se. Nýbrž naším vnitřním nastavením.

Dnešní svět je nastaven velmi mentálně. Máme pracovat s myslí, afirmovat. Přesvědčujeme tak vlastně sami sebe o něčem, co nemusí být v souladu s dalšími našimi systémy. Pak si poněkud lžeme do vlastních kapes.

Pokud sebe přesvědčíme, jak vše zvládáme, jak je vše fajn, může to být na úkor našich dalších částí a v rozporu s nimi. Myslí překryjeme to, co uvnitř volá. 

Stabilitu a odolnost nelze mít bez souladu všech našich systémů. Tzn. fyzického, emocionálního, mentálního a energetického - spirituálního. Spoustu věcí se lze technikami naučit. Např. sebedůvěře. Sebejistota je ovšem jiná úroveň, která běží bez ohledu na techniky. A nebo taky ne. A tak je to se vším. 

Tam, kde není přirozený soulad ve všech našich částech, bude vždy některá z nich dotovat jiné, dochází k jejímu postupnému vyčerpávání nebo jejímu nadměrnému posilování. Musíme pak popírat některou část, abychom se cítili lépe. Ta se ovšem bude ozývat. U někoho více přes fyzické tělo, u někoho více přes emoce či nervový systém. Pokud fungujeme na mentální úrovni převážně, budeme mít tendenci opět více posílit tu část, o kterou jsme zvyklí se opírat, a více se budeme snažit popřít tu část, která nás volá pro nás nepříjemným způsobem. Ocitneme se začarovaném kruhu. 

Může nám to nějakou dobu fungovat. Ale pak nám život předloží další situaci, další výzvu. Abychom to zkusili jinak. Abychom se podívali na to, kde si lžeme, kde přesvědčujeme sami sebe o něčem, co není pravda. Co není pravda tam uvnitř. 

Práce pouze s myslí, afirmace může vést k tomu, že se stáváme více a více nekompletními, rozladěnými. Více ovladatelnými, závislými. I když to zvenku vypadá velmi stabilně.

Člověk je bytost utkaná z mnoha částí. Jen jejich soulad, koherence z nás člověka opravdu udělají.

Rozpomínejme se. Vezměme si zpět vše, co je naše.

Martina Solemar