Touha po pravdě

... jako nástroj odpoutávání se od falešné syntetické reality.

Dnešní doba nabízí své paradoxy. Na straně jedné se odkrývají, odhalují lži, triky, iluze, kontrolní, ovládací a blokovací, omezovací systémy a nástroje, bez kterých by byla forma a styl existence světa, tak jak ho zažíváme dnes a po velmi velmi dlouhou dobu, nemožná. 

Na straně druhé se zmíněné nástroje zintenzivňují a vyžadují tak od nás naučit se rozlišovat. A nejen to. Tím, jak poznáváme, co je skutečné, živoucí, prapůvodní, tím více můžeme vnímat, skutečně uvidět to, co je velmi sofistikovanou a velmi inteligentní napodobeninou, která ovšem nemá opravdový zdroj. Pokud něco nemá svůj zdroj, musí se o svou energetickou zabezpečenost postarat jinak. 

A o tom to celé velmi zjednodušeně je.

Pokud se někdo dlouho dívá do zrcadla, které odráží třeba slunce (pouze příklad), za nějakou dobu si přestane uvědomovat, že to není opravdové slunce. A tak je to v každé oblasti života tady na Zemi. 

Pokud chce něco někoho skutečně ovládnout a udělat to tak, aby si toho ani nevšiml, musí mu nějakým inteligentním způsobem vzít povědomí o jeho suverenitě, svrchovanosti, svobodě, původu. To je naprostý základ.

Proto:

Předkládané falešné světlo není doménou pouze náboženství. Napodobeniny, i když velmi sofistikované a vedoucí do smyček (které mají účelově bránit skutečnému růstu vědomí, nikoli dosahování jakýchsi duchovních výšin), se týkají i ezoteriky, falešného vzestupu, syntetického duchovna, channelingu, napojování na nejrůznější bytosti, rady, planetární systémy, nabízení zkratek, ezoterické ovládání mysli, afirmace, "já jsem přítomnost" ... mnohé mnohé další.

Svoboda, suverenita, svrchovanost a náš původ jako člověka jsou naše právo. Cesta k němu vede přes pravdu, skrze pravdu. Objevujme v Sobě samých, jaká je ta skutečná pravda. Oddělujme, co je syntetické, umělé, neživoucí. Není to úplně jednoduché. Neb je to velmi velmi inteligentní, může to mít i někdy pravdu (částečnou), je to líbivé a vypadá to velmi autenticky.

Nejlepší protijed na syntetiku je skutečný, opravdový život, touha po pravdě, setkávání se s lidmi "svého kmene" na skutečně lidské úrovni, zdravá rodina a v neposlední řadě jasný, neprůstřelný žebříček hodnot.

Martina Solemar