Ke svému aktuálnímu působení na Zemi jsem si vybrala prožít mnohé. To se časem ukázalo jako velká výhoda a nutnost pro mou milovanou práci s lidmi a pro Zemi.

Narodila jsem se jako otcem nechtěné dítě do rodiny, kde žena nemá valnou hodnotu. Chtěla jsem se vrátit zpět, protože jsem považovala za omyl tu pobýt. Když jsem zjistila, že to nejde, uzavřela jsem se do Sebe. Dům s velikou zahradou mi poskytoval útěchu. Můj svět tvořila zvířata a rostliny. Lidí jsem se s velikou nedůvěrou stranila. Mým strážcem a nerozlučným parťákem se stal pes plemene zlaté kolie. Každá kočka z okolí se k nám stahovala. Zvířata pro mne byla vším. Později jsem se naučila s nimi komunikovat. Byla jsem napevno rozhodnutá, že se nikdy nevdám, abych nemusela zažít, co jsem vídala u svých rodičů. Do vínku a programováním od své rodiny jsem neměla žádné sebevědomí, za to velkou urputnost, která mě neustále hnala někam výš, dál, hlouběji. A hlavně samostatně. Až později jsem pochopila, jak velký dar to byl. Neovlivňována žádnými směry. Plně osamocená cesta. Život mě plně potkal po seznámení s mým budoucím manželem. Karma je zdarma, jak říká 6letý syn mé kamarádky. 😀 První syn se nerodil s naplánovanou lehkostí. 😉 Mou jasnost naprosto zničil podaný dolzin v dávce, která mě vyřadila z provozu na tři dny. Život běžel dál, milovanému synovi se blížil školkový věk. Těšila jsem se, že si začnu plnit své sny. Přišlo neočekávané druhé těhotenství, které změnilo úplně vše. Ještě jsem netušila, že jsem těhotná, a už v prvních dnech se mé tělo chovalo velmi nestandardně, extrémně na vše reagovalo. Po zjištění, že jsem těhotná, se mi zbořil svět. Měla jsem pocit, že je to něco, co mě absolutně vede z mé cesty. I když jsem to přijala a na další miminko se těšila jako na někoho, kdo mi bude i velkým učitelem, mé tělo fungovalo velmi málo. Měla jsem stavy, kdy mou kůží vytékala lymfa, spala jsem několik měsíců jen ve dne kdekoliv jsem si i na chvíli sedla (což s malým dítětem není plně ideální nastavení), otékala jsem. Lékaři nechápali, nevěděli si rady, někteří přiznali, že nikdy nic podobného ani neslyšeli. Ač tomu málokdo věřil, druhý syn se narodil úplně zdravý, já přežila a začala se těšit, že se dostanu rychle do kondice. Bylo to úplně jinak. Velmi mě to vracelo zpátky k Sobě. Má cesta velmi volala a vše mě nutilo vrátit se k tomu, co a jak jsem žila před svatbou. ... pokračování...